The Fishing & Hunting Channel – Ovládaný inštinktom

Boleny v blízkosti trav

Skončilo druhové hájení bolenů a tak se tedy můžeme vydat na malou prívlač. Ano, ale boleny si z nás občas pěkně utahují a není jednoduché přejít jim přes rozum. Pro mne jsou taktéž nezapomenutelné začátky a také to, jaké je z hlediska úspěšnosti důležité použití našich pozorování.

2

První mé pozorování jsou již pěkně letité, kdy jsem na březích tekoucích vod sedával při lovu na těžko. Boleni lovili tak blízko břehu, že voda často vystříkla až na břeh. Mnohokrát jsem vyskočil a házel jsem jim tehdy všelijaké umělé nástrahy, ale v tom momentě se dravci jakoby propadli pod zem. Mezi množstvím neúspěchů jsem přišel na to, že je jednoznačné, že je zaháním svým pohybem. Začal jsem pozorovat, že se velmi mnoho zalovení opakuje na centimetr přesně téměř na stejných místech. Vyzkoušel jsem to, že když jsem je pozoroval opodál, klidně pokračovali v lovení. Jakoby je ke kraji strmého břehu přitahoval zpět magnet, při kterém pouze o několik centimetrů bombardovali oukleje.

3

Zalehnutý ve vysoké trávě jsem číhal a hltal tajemství řeky. Ano vysoká tráva! Hustý porost sahající často až do výšky prsou, se často nakláněl nad vodu Dunaje a pěkní boleni pokaždé vedle těchto trav útočili na rybí potěr. Tam, kde byl vymletý břeh holý, nebyli vidět žádné zalovení. Naproti tomu nakloněná tráva a keře jsou vždy dobrým opěrným bodem. K velké radosti potěru se z nich do vody dostává mnoho brouků a semen. Ty zde proto často kroužili a toto bylo vysvětlením pravidelných zalovení bolenů, pokaždé na stejném místě. Na moji první radost z blízkosti trav si pamatuji velice dobře.

4

5

Pátral jsem po nich na mém oblíbeném místě. Moje kolo se ztratilo ve vegetaci zátopové louky, nemusel jsem se bát, že by mi ho někdo vzal, zatím co se budu pěšky zakrádat po členitém břehu. Stav vody je celkem vysoký, porost se sem tam téměř dotýká vodní hladiny řeky. Na jednom místě se nad vodu Dunaje naklání tráva na ploše velikosti menšího stolu a na jeho okraji jsou vidět zalovení. Přikrádám se tam s bušícím srdcem asi na deset metrů. Navzdory tomu, že je tráva mokrá od rosy, sestavu navazuji v pokleku. Konečně to mám hotové a opatrně nahazuji. Na navijáku je navinutá třicítka vlasec a na jeho konci visí třpytka za 6 forintů, s červeným umělým očkem. Nahodím za místo zalovení, sotva metr od břehu a s ním souběžně. Třpytku k sobě táhnu celkem rychle, když mi do prutu udeří něco jako bomba. Obrovské trhnutí, až mi z ruky málem vypadne prut a stříbrné torpédo si to již míří pryč ode mne. Naštěstí mám dobře nastavenou brzdu, takže sice s roztřesenými koleny, ale útok jsem ustál. Je to nezapomenutelné, jako unavený po přitažení ke břehu, jeho vysoká hřbetní ploutev řeže vodu a ve tvaru písmene V. Několikrát ho na silu zvednu k hladině, ale pokaždé se mu podaří zanořit zpět. Mně se zdá, že je obrovský. Rozhodně, ale nešikovně se snažím pod něj dostat podběrák. Nejdřív ho držím na dlouhém vlasci, proto se mi ho nedaří podebrat, poté je vlasec zase krátký a proto, je ryba těžká. Nakonec, i když s těžkostmi, podaří se mi ji dostat do síťky. Nejprve ji odhaduji na 4 kilogramy, skutečnost je ta, že dosáhla na polovičku. Tento byl tedy první!

6

7

Někdy z nostalgie a proto, že lov bolenů je vždy vzrušující, na ta místa zabloudím. I když se od té doby břeh změnil, najdou se tam ještě boleni. Předloni jsem se již vracel ze šoulačky, když jsem narazil na tábořícího rybáře.

–     Co se tady dá ulovit? – zajímal se srdečně, i když nějaké cejny již měl v síťce ve vodě.

–     Snad pěkné boleny – odvětil jsem mu zaujatě, vedle něj se totiž opalovala na břehu pěkná blondýnka.

–    Och, tak na ně jsem již nahazoval mnohokrát, ale bez úspěchu, odpověděl rezignovaně.

–     Zkuste nahazovat ne směrem na vodu, ale souběžně se břehem cíleně pod převislé keře stojíc vždy o něco výš, ale opatrně. Pokoušel jsem se mu poradit bez toho, aby mě považoval za chytrého.

1

8

Navrhl jsem mu, aby z jeho krabičky použil mírně potápivého menšího woblera při stmívání. Druhého dne odpoledne má cesta vedla opět tím směrem. Můj nový známý s radostí oznamoval, co vše se odehrálo… Když ryby začali lovit, hned na prvé nahození zasekl bolena, ale ryba nástrahu z pětadvacítky vlasce urvala tak, jako kdyby tam ani nebyla, samozřejmě brzda nebyla dobře nastavena. Poté na malou rotačku ukořistil jednoho a ráno se mu opět podařilo jednoho ulovit.

–     Víte, tito boleni jsou velice opatrné! Není jednoduché přejít jim přes rozum, ale když ho zaseknete, je to velký zážitek. Říkal zaníceně.

–     Je to přesně jak říkáte, přitakal jsem mu spokojeně.

Text a foto: Károly Bokor

Překlad Róbert Doboš