The Fishing & Hunting Channel – Ovládaný inštinktom

Dubnoví sumci

V těch dnech sice ještě ne úplně, ale již kvetl hloh. Pro mne je i to bezpečným ukazatelem, že jsou sumci při chuti. S ohřívající se vodou přijde pokaždé chuť fousáčů na sousto a přesně tak tomu bylo i před pár dny. Telefonát od kamaráda Laciho přišel vhod, on měl taktéž volné odpoledne, ba i noc. Dlužil jsem mu pozvání na sumce, takže po krátkém rozhovoru jsem se již balil na dobrodružství. Do auta jsem jako první naložil vybavení na přívlač, hned na to oblečení, dubnová noc totiž dokáže být pěkně studená. O hodinu, dvě jsme již cestou mohli diskutovat o našich šancích.

1

Laci je opravdovým specialistou lovu na živou nástrahu a i tentokrát se na to připravil pěknými nástražními rybičkami. Já jsem chtěl tentokrát spíš pouze držet kameru, hlavně, když na druhém konci šňůry bude bojovat sumec. Naplánoval jsem si proto pouze menší přívlač. Budu tu sedět vedle Tebe, vždyť noc je i tak vzrušující, říkám kamarádovi. Poté, co jsme dorazili k vodě, prohlédli jsme si vodu, místa, kde budou nástražní rybky po setmění lákat dravce k záběru. Stejně jako jindy, také teď jsme doufali v záběry v blízkosti pobřežních keřů. Přípravy na břehu se protáhli až do setmění, měli jsme co dělat a věru byl večer, než byli cejni na místě ne moc hluboko pod splávky.

2

3

Ve tmě teplota vzduchu padala minutu po minutě. Příjemné denní teplo se změnilo v chlad a pomalu se rozzářili i hvězdy. Zasedli jsme vedle sebe do pohodlných rybářských křesel. Mluvili jsme potichu a průběžně jsme vnímali zvuky přicházející od vody. Čekali jsme na zvuky typické pro sumčí zalovení, ale očekávané zvuky se ne a ne dostavit. V Laciho signalizátorech pomáhají lépe identifikovat záběr svítící tyčinky. Tyto signalizátory připevněné k držáku prutu si vyrobil sám a záběr signalizuje jejich zvedání, nebo rychlý pohyb dolu. Je ticho. Světla se trochu chvějí, ukazují, že nástražné rybičky jsou neustále v pohybu. Lépe řečeno, ticho má tisíce zvuků, neustále se totiž něco děje a vždy je něco slyšet. Sem tam se pohne něco v rákosí, ozve noční pták, v dálce je slyšet vydru a i voda se zčeří sem tam. Noc je ještě mladá, bude pořádně dlouhá, pomyslím si, že vláčet začnu, až uslyším první zalovení. Náš lov je i tak vzrušující, jsem si téměř celkem jistý, že se do rozbřesku něco určitě stane. Ani nejsem zklamaný, vždyť kolem půl desáté se ozve jeden z prutů. Celkem těžký signalizátor ožije a nečekaně se dá do pohybu směrem nahoru. Za vteřinu se již i šňůra napíná a začíná se ohýbat také prut, ale kamarád ho uchopí rychlostí blesku a zasekne pořádně. Zásek doprovází okamžité navíjení a další opakovaný zásek a tentokrát již prut zůstane ohnutý do pěkného oblouku. Je tam! Křičíme oba najednou. Přišel odtamtud, ale já jsem ho dohonil, říká kamarád a já mezitím šmátrám po malé kameře.

4

Úplně nakrátko zakvílila brzda, ale poté již slyším jen navíjení navijáku a šustot šňůry. Prut se mezitím ohýbá v pěkných obloucích, vypruží výpady sumce a v obličeji kamaráda se zračí úsměv a vzrušení. Přeci jen přišel, šeptá mi při zdolávání a namotává čím dál víc šňůry na silný naviják. Já již svítím na vodu. Jindy bych to samozřejmě nedělal, ale teď by bylo dobré natočit nějaké záběry. Šňůra řeže hladinu vody, sumec se ještě trochu drží a sem tam ještě vyrazí od břehu. Ve vysoké trávě se úplně přiblížíme na kraj břehu a za chvíli se před námi vynoří náš protivník. Zaleskne se jeho černě žlutá hlava a jeho ztuhnuté vousy trčí z vody. Laci ho přitáhne ještě blíž ke břehu, ohne se a klepne ho po hlavě. Ryba na to reaguje couvnutím, ale za chvíli již trpí, že ho rybář držíc za spodní čelist vytáhne na břeh. Nad naší rybou, zdravou jako buk a vážící něco přes deset, možná dvacet kilogramů, se oba pousmějeme, ale hned na to následuje rychle zbavení ryby háčku a fotografování. Kamarád zvedne sumce a přístroj a i naše paměť již exponují. Ještě jedno pohlazení, ještě trochu radosti a sumec je již opět ve vodě. S uspokojením sledujeme, jko se potopí a odpluje od břehu. Následuje nové nastražení a v tom také druhý signalizátor zahlásil razantní klepnutí a … těžký silný rybářský prut div, že neletí do vody. Laci ho opět uchopí rychlostí blesku, stejně jako předtím taktéž teď razantně zasekává a události se můžou opakovat. Asi za pět minut již pouštíme dalšího sumce stejných proporcí, jaké měl ten první. Teď jsme již opravdu šťastni a také ruce a nohy se nám třesou.

5

6

Víš co, to by my i mohlo stačit, sedni si za pruty, nabízí mi kamarád podávajíc mi prut, ale já stále myslím spíš na přívlač. Zalovení u hladiny ale neslyšíme ani jedno, proto ještě stále nespěchám zahájit lov. A kromě toho je tu jen tak sedět taktéž vzrušující. Laci mi nabídne pozdní večeři, ale kousnu si pouze jednou, abych neurazil. Ve velkém křesle se mi sedí dobře, ale později se přeci jen zvednu. Za hodinu jsem zpět, když se mi bude zdát, že jsem bez šance, možná i dřív, loučím se a vykročím do tmy. Dobrý kus chůze se nedá nahodit, břehy jsou strmé a ve vodě je velké množství stromů a keřů. Za pár minut chůze přicházím na místo, kde se dá nahodit. S sebou mám jen pár woblerů a dvě plandavky. První nahazuji souběžně s břehem, stejně, jako jsem tady, na tomto místě již předtím ulovil dva sumce. Tentokrát ale nic nechce zaútočit na mou umělou nástrahu.

Pročešu partie blízko břehu a začnu hledat i trochu dál od břehu. Později se trochu posunu dál a i když rychlosti, všechny dobrá místa vyzkouším několika náhozy. Nelíbí se mi, že nejsou slyšet žádná zalovení a v těchto situacích nejsou nástrahy vedené v blízkosti hladiny ani trochu úspěšné. Úplně příznivě nepůsobí ani stále vyšší postavení měsíce. Na Laciho jsem taktéž zvědavý, takže za necelou hodinu se vracím na místo lovu se splávkem. Opět se ukládám do příjemného posedu v pohodlném křesle, pravda tentokrát již kvůli chladu noci nabalený do několika vrstev oblečení. Mluvíme celkem potichu, je příjemné zde být, zjišťujeme oba. Nebyl jsem ani trochu naštvaný ani kvůli neúspěšné přívlači. Raději kamarádovi opět povyprávím místní sumčí dobrodružství. Nejednou jsem si tu již celkem pěkně zachytal a teď, protože jsem ho sem pozval já, fandil jsem mu, aby něco chytil také on. Po dvou pěkných sumcích jsem již bol spokojený, ale to ještě nebyl konec. Po půlnoci nám opět nastali vzrušující chvíle. Laci bděle hleděl směrem ke keřům, kde měl nahozený splávek.

7

8

9

Něco jsem z toho směru zaslechl, jakoby se tam rybičky splašili, říká, spíš šeptá potichu. Já jsem se také otočil tím směrem a za několik okamžiků jsme z tohoto neurčitého směru zaslechli něco jako šplouchnutí. Zároveň se signalizátor přilepil k prutu a hned jsme věděli, že ten zvuk byl útokem sumce na jeho nastraženou rybičku. Zásek tentokrát seděl okamžitě a hned jsem skočil po kameře. Kamarád mezitím musel udělat několik kroků do strany, šňůra totiž směrovala do druhé udice. Tam nesmíš, říká rybář a tvrdým pumpováním rybu odtáhl doprava. O minutu později jsme již věděli, že tento manévr byl úspěšný, zkrácená šňůra již totiž nemohla způsobit žádnou neplechu. Sumec se sice ještě silně bránil, ale již pouze v naší blízkosti. Odhadovali jsme, že může mýt tak deset až patnáct kilogramů. Výbava je uzpůsobená na těžké boje, takže zdolávání ani tentokrát netrvá víc než pět minut. Ryba již za chvíli krouží jen před námi, až nastane nejhezčí chvíle, když ve světle našich baterek zahlídneme jeho hlavu. Jeho vyzvednutí se opět ujímá Laci.

10

11

12

Na vlhkou orosenou trávu vytahuje dlouhého ne moc baculatého sumce. Únava a ospalost je ta tam, s radostí ho fotíme a o několik minut později pouštíme rádi rybu na její cestu. Přišli jsme, viděli jsme, zvítězili jsme, říká kamarád, ale hned ho opravuji, že tentokrát je to pouze on, kdo vyhrál bitvu. Ani ne, vždyť na Tobě vidím, že dnes ani moc nechceš být úspěšný, hádá se se mnou s úsměvem. Já jsem se ve tmě usmíval taktéž, protože, ač tomu tak úplně nebylo, pravda je, že jsem se i já cítil vítězem. Doteď sumce chytal jen Laci, pravda tam, kam jsem ho s sebou vylákal já. A pro mne to byl nádherný pocit. Cestou domů sice trochu ospale, ale vícekrát řekl, že si tak dobře již dlouho nezachytal a já, i když to zní divně, cítil jsem to stejně…

Text a foto: Károly Bokor

Překlad: Róbert Doboš