The Fishing & Hunting Channel – Ovládaný inštinktom

Na hranicích odtud, za Dunajem

V Maďarsku je málo odborníků, kteří jsou takto posedlí. Vili Varga již roky dravce nahání výhradně woblery, a to téměř bez výjimky každý den na jeho milovaném Dunaji. Pravda také na jiných vodách je doma a vede i rybářské výpravy, ale Dunaj je jeho domácí tratí.

Loňský vysoký stav vody rybářům nedělal dobře. Také Vili byl donucen hledat si jinou alternativu. Jedním z jeho možných cílů byli boleni žijící v štěrkovém dole v Almásfüzitő. Když rybáři řeka nebude přát, tato voda mu jistě poskytne dobré zážitky. Toto ho vedlo také tehdy, když se připravoval na natáčení posledního „kurzu mistrů“.

– Ráno začneme na jezeru, poté se podíváme také na Dunaj, říkal mi do telefonu. Mohl jsem říct ne? Přidal samozřejmě, abychom dorazili brzo, a tu se nám do soukolí vkradla chybička…

Také výherce naší soutěže, Barnabás Blizman je říčním rybářem, ale chystá se poprvé v životě posadit se na vlny Dunaje. Po ranním setkání a rychlém představení jsme se poměrně rychle ocitli na břehu, přesně včas. Viděli jsme, že boleni bičují vodní hladinu a nahánějí oukleje, které se krmili pod hladinou.

Když se jde na ryby, Neo nesmí chybět!

Naši hlavní hrdinové se již nemohli dočkat, aby mohli nahodit své umělé nástrahy. Ano, ale z mých úst často zazní, že „Teď natáčíme film, později dojde také na lov!“. Také takto se to dá, nejdřív jsme zaznamenali to „povinné“ a vydali jsme se kolem jezera. Jenže najednou zesílil vítr a zdálo se nám, že se boleni již nasytili a zmizli v hloubce. Propásli jsme nejslibnější období…

Vypadá to, že jsme to propásli

Na řadu přišel plán „B“. Jde se na Dunaj! Barnabáse si rychle získali rozměry řeky, nádherný břeh, vyskládané kameny, keře zasahující nad vodu, popadané stromy, vodné ptactvo, ticho a mysticizmus, který ho celý obklopuje. Na konec šňůry přišli samozřejmě woblery se specifickým intenzivním pohybem. Po opuštění přístavu, na slibném úseku, Vili několikrát nahodil, což přineslo svůj výsledek. Kořistí se stal malinký bolen.

Viliho zasypali otázky a on mezitím, ovládajíc člun, směroval do míst, kterým věřil. Proti proudu jsme se plavili asi hodinu. Viděli jsme velký počet nadějných míst, ale náš průvodce nám je vymluvil, místo nich nám ukázal jiné, na kterých jistě bydlí boleni. Když jsem je viděl, ač tomu nerozumím, pomyslel jsem si, že kdybych byl bolen, určitě bych obýval tyto místa.

Dunaj, tak jak ho má Vili rád (fotka našeho mistra)

Hladina vody celkově nebyla v pohybu, pouze sem tam jsme viděli kormorána s plnými břichem, málem před námi nemohli vzlétnout a vlny tvořilo pouze několik lodí. Měli jsme ale mezitím čas našemu mistrovi pokládat otázky a on jen vyprávěl a vyprávěl. Potkali jsme také rybářské kolegy, ale ani oni nebyli příliš nadšeni. Nikdo z nich neulovil rybu dnes, ani předchozího dne. Nevzdali jsme to a spouštěli jsme se dál podél břehu a pokračovali jsme v lovu.

Na jednom slibném úseku jsme konečně spatřili znamení prozrazující boleny. Hned jsme to tam zkusili, co nás odměnilo jednou akcí. Barnabás po záběru razantně zasekl a navíjel šňůru, ale ryba se neprojevovala.

– Je pryč! – říká, ale najednou se ozvala brzda a ryba se dala do úprku. Toto vše se přihodilo za zlomek vteřiny, až se jemný vláčecí prut opět narovnal. Ryba byla opravdu pryč. Mohli jsme pouze odhadovat, co to mohlo být, ale povzbuzeni touto událostí, pokračovali jsme v lovu.

Boleni neměli hlad. V souvislosti s tím jsme dospěli k jednomu z nejdůležitějších poznatků dne, podle kterého je v takovémto období zbytečné průběžné střídání nástrah, vždyť i když najdeme bolena, úspěch nebude úplně záviset na tom, co mu táhneme před nosem. Když má hlad, je v podstatě jedno, jakou tam máme nástrahu. Tady se na chvíli zastavíme. Nástrahy Viliho nejsou jen tak ledajaké! V jeho bedýnce s nástrahami odpočívají špičkové japonské výrobky posledního vývoje, takové zvláštnosti, které nenajdete ve sbírce mnohých domácích rybářů. Zvláštní formy, barvy, tvarování. Zkouší tyto nástrahy, pocházející z daleké země, adaptovat na domácí vody a jak to ukazuje přiložený snímek, velice úspěšně.

Zlomek arzenálu

Vili se nad tím, že jsme propásli ranní příležitost, průběžně rozčiloval, a vzhledem k tomu, že nám Dunaj neukazoval svou nejhezčí tvář, jeho naštvanost byla oprávněná. Nevzdával to ale a téměř na každém novém úseku nástrahu nahazoval s novou nadějí a odhodláním. Až se najednou ticho prolomilo a na nástrahu zaútočil bolen. Rybu, kterou za krátkou chvíli již držel v ruce, zdolával rutinními pohyby.

Obyvatel Dunaje

Viliho fantazii ranní vzpomínky nenechávali klidným a rychle jsme se vrátili na jezero. Čas před západem slunce nám dával oprávněně důvod k optimizmu. Právě nastal čas dovádění bolenů. Vodní hladina se třpytila od stříbrných těl ryb.

Náš mistr používá hladinové nástrahy, jako například tento Duo Realis Spinbait 80

To, že se bolenům prostřený stůl líbí, nám oznamovali obrovské zalovení. Několik akcí překvapilo také našeho mistra, ale úlovek tentokrát nepřišel.

To je ale zalovení

Tento Spinbait takto řeže vodu

Také Barnabás mění nástrahu

Lov není vždy pouze o úspěchu. Časté pokusy a dny trávené na břehu přinášejí úspěchy a samozřejmě i neúspěchy. Barnabás se navzdory tomu cítil výborně, ještě když se k tomu dověděl, že dostal do daru balíček výborných nástrah z nabídky wobblerek.com.

Nesměla chybět ani společná fotka

Věřili jsme západu slunce, ale nakonec nám to rybu nedalo

Den nám přinesl mnoho ponaučení a na háčku skončilo i několik ryb, které budou moct diváci F&H vidět v „Kurzu mistrů“.

Text a foto: Szabolcs Jéger

Překlad: Róbert Doboš