Jsem si téměř jist, že většině nemusím představovat jezero Háromfa známé jako zelené peklo, myslím si totiž, že není kaprař, který by o nevšedním extrémním jezeru, které hostilo již mnoho věhlasných závodů, ještě neslyšel. Je veřejně známé, že pod stulíkovými poli se skrývají hezčí a hezčí kapři ulovení kterých může pro rybáře poskytnout zážitek na celý život.

S Józsim jsme si vyhlédli místa s číslem 15 a 16 a po postavení tábora jsme lov zahájili právě tady. Otevřelo se před námi mnoho možností a montáže jsme mohli umístit jak do boku podél břehu, tak i do míst před námi s mnohými překážkami.

Připravili jsme se na sumečky, a proto jsme s sebou vzali především tygří ořechy a na kámen vysušené boilies jak ke krmení, tak i pod háček. V průběhu lovu ale vyšlo najevo, že tento rybí druh nebyl zrovna aktivní a nemuseli jsme se bát, že boilies nastražený pod háčkem za chvíli zmizí jako pára nad hrncem. Když se jejich aktivita zvýšila, řešili jsme ochranu boiliesu smršťovací fólií, díky čemuž jsme mohli v klidu pokračovat v lovu.

K našemu překvapení jsme na první záběry ani nemuseli dlouho čekat a pruty umístěné podél břehu dvě hodiny po zavezení odjely. Po minimálním uvolňování vlasců ze stulíků se nám podařilo podebrat kapry ve vynikající kondici a jako první ochutnali tygří ořechy.

Na místech ležících blízko vázek jsme místo olůvek používali kamenné zátěže, které jsme do závěsky upevnili pomocí proužku z duše kola. Důležité bylo, aby se kámen kvůli kořenům a vázkám nacházejícím se pod vodou ze závěsky uvolnil hned po záběru. Na čistých místech jsme pro jejich menší rozměry používali nadále olověné zátěže.

V půlce naší výpravy se dostavila studená fronta se slabým deštěm, ale o to silnějším větrem. Tato změna počasí se na aktivitě ryb kupodivu vůbec neprojevila a fungovali stejně dobře jak místa podél břehu, tak i v dálce u vázek.

Větší část kaprů jsme ulovili na boilies, boilies chráněné smršťovací fólii jsme totiž na místě mohli mít třeba i 24 hodin. Na vlas pod háčkem jsme měli napíchnuté v první řadě boilies větších průměrů, dobře vysušené The One Red a po každém záběru jsme k montážím přihodili dvě až tři hrsti tohoto boiliesu. Ke konci naši výpravy se nad námi slitovalo také počasí a vrátilo se slunečné a teplé počasí a k tomu nás ještě obdarovalo také jezero jedním z jeho nádherných obyvatel v podobě kapra koi hrajícím nádhernými barvami vážícího přes 14 kilogramů.

Jezero se opět drželo svého slavného jména a během těchto pár dní se nám podařilo dosáhnout velké množství záběrů. Překvapením pro nás bylo to, že jsme přišli pouze o 1 – 2 ryby, což si myslím, že je dobrým poměrem na tak zarostlé vodě. Sumečci to se strouháním boiliesu nepřeháněly a tak jsme vedle tygřích ořechů mohli s klidem používat také boilies. Celkově máme za sebou úspěšnou výpravu a jsem nesmírně šťastný, že se mi podařilo překonat svůj osobní rekord v úlovku kapra koi.

Text: Norbert Paál
Foto: József Ács, Norbert Paál
Překlad: Róbert Doboš