The Fishing & Hunting Channel – Ovládaný inštinktom

Rande s muškami – Kde scénář píšou ryby

V Kisköre

Kemp v Kisköre nás přivítal podzimním srpnem, zároveň dobrou náladou, kořalkou a dvěma čluny na Tisze. Józsi Besenyei všechno zařídil a postaral se i o speciální muškařskou povolenku, což v naší malé krajině patří k novinkám, ale kvůli stavu bolenů a štik na řece Tisza a jezeru Tisza-tó je její zavedení opodstatněné.

Se synem Koppányem jsme spolu natáčeli již dávno, navíc i muškařský prut jsem již v ruce dlouho nedržel, takže měl zákaz lovu a dostal roli režiséra. Darmo před odjezdem s takovým elánem vázal mušky určené pro candáty, všechny jsem mu je samozřejmě zabavil…

Józsi, výborný znalec okolí a zde žijících dravců je mladý tatínek a rybářský průvodce (guide). Našim přáním bylo, aby nás na místa, kde se candáti zdržují, navedl co nejjemněji, aby nás podle možnosti zavedl na místa, kde můžeme lovit muškařskou výbavou, tedy na místa s hloubkou 3-4 metry, na kterých se zdržují candáti. Jak se později ukázalo, toto není vůbec jednoduchý úkol v okolí jezu v Kisköre.

Věci jsme uložili do vysloveně pro rybáře postaveného rákosového domečku (zatím je to prototyp). Zoom – nový kameraman pořadu rande s muškami ještě ani nevybalil kameru z brašny a již dostal úkoly od režiséra. S Józsim jsme to měli namířeno k pláži kempu, koupající totiž strašili hejna bolenů. Vzpomněl jsem si na jeden scénář a před očima se mi již odehrávala scéna z filmu: z vody vybíhají vystrašení řvoucí koupáči, od tlačenice na břehu není vidět, co se stalo, ale hudba ze Spilbergových filmů se žraloky dává tušit. Přicházím já, jako poslední naděje krásných dívek v bikinách, vymotám vlasec ze speciálního navijáku a uprostřed vystrašených tváří vstupuji do řeky, hřbetní ploutve bolenů hrozivě krouží, švihnu a neuvěřitelně dlouhým hodem dopravuju umělou mušku směrem k nim. Konec filmu je jako z BayWathu. Popíjím v bufetu Junior ve společnosti krasavic a mezitím fotografii mého šestikilového bolena lajkují tisíce.

Samozřejmě události se ani zdaleka neseběhli takto. Nastoupili jsme na oranžové vodní kolo a místo candátů jsme se dali do pronásledování bolenů. Když jsem nahodil doleva, vodu bičovali napravo, když jsem mušku poslal před příď, zalovil za mnou, a když jsem si počkal, abych mohl mušku nahodit do víru po jeho zalovení, trefil se většinou mimo nástrahu. Uprostřed zarostlého úseku konečně zaútočil a bylo po mušce. Bylo to silné agresivní zvíře. Józsi pochodil o něco lépe, jemu zůstali oba povrchové poppery, ale oba boleni mu utekli. Nakonec nás ale jeden malý bolen poctil návštěvou a možná, že z něj kousek viděl také Zoli, který to natáčel z obří skluzavky. Zvlášť mě to nerozhodilo, boleni si se mnou pokaždé zahrávají, bylo by to až s podivem, kdyby tomu tak tentokrát nebylo.

Navečer k nám vtrhnula jakási studená fronta a byli jsme rádi, že provozovatel kempu Zsolti Pataki uspořádal kotlíkový večer a opékání ryb, takže ovocné pálenky a teplo táboráku zahnali naše chmury. Ráno druhého dne se nám vstávalo těžce, o to hůř jsme vyplouvali na Tiszu, která je nad jezem široká, hluboká a zároveň neuvěřitelně proměnlivá. Na opravdové candátí úseky jsme mohli zapomenout kvůli osmimetrové hloubce. Józsi by tam nejraději použil dropshot, ale dobrý průvodce z lovu často nemá nic… Zastavili jsme u nadějného rákosového pásu, kde se voda prohlubovala schodovitě. Józsi čtyřmi náhozy zkontroloval místo (ze čtyř jeden útok a jeden candát východní) poté se štáb rozmístil a započalo mé trápení v parném letním podzimu.

Jednou foukalo, jindy poprchávalo a hned nato mou pokožku pálilo svítící slunce… Těžká potápivá šňůra za boha nechtěla letět daleko (ani nebyla k tomu vyvinutá) a ani člun není mou parketou. Zoom se s Koppányem v druhém člunu cítil celkem dobře. Vešli se do něj pohodlně a mohli natáčet i ze stativu, pouze při záběru museli být trochu rychlejší, aby to nenatočili pouze z jednoho úhlu pohledu… (tady jsem málem prozradil, co bude v pořadu rande s muškami) sledujte tedy nadále rybářský muškařský magazín kanálu Fishing & Hunting!

Co se stalo druhého rána, kdy jsme se špinaví a spokojeni vydali na cestu domů z natáčení a zastavili jsme se na ranní kávu v Hevesvezekény? To ve filmu již nebude, takže to v rychlosti prozradím:

Hostinec mezi kostelem a novým národním památníkem tam samozřejmě zůstal ještě z doby JZD a lidi zachoval stejnými, jací byli před třiceti, nebo čtyřiceti lety, kdy první květen byl stejným svátkem s párky, pivem a parádou, jako 20-tý srpen… a kdyby se jeden z nich nezeptal druhého, „Laci ty nejsi István?“, myslel bych si, že to je Bohoušek, Jirka, nebo František, nebo ještě někdo s ještě vtipnějším československým jménem. Tato idiotská otázka vznikla logicky, bylo totiž Istvána (20. srpna).

25

Život plynul i bez aktuálnosti svátku a v hospodě nám objednali i bez toho. Na můj pozdrav dobré ráno přichází dobrý den postupně od popíjejících u všech tří pultů, které tam byly tak, jakoby je tam postavil sám mistr Jiří Menzel. Před nimi: pivo panák, pivo rum, pivo kořalka. Láhev a malá sklenička a tak pěkně v řadě. Říkal jsem, že nejsem myslivec, ale rybář, načež jeden z nich využije příležitost k debatě začal vyprávět jakýsi příběh o jelenovi a paroží, čemuž dobře rozuměl ten, komu to patřilo a po vtipných připomínkách konečně měla čas i obsluha za pultem a dostal jsem svou kávu (fotky a ostatní ve skupině Fly Times na facebooku –https://www.facebook.com/groups/309313205813397).

A ještě něco! Děkujeme za zájem diváků na místě a za spolupráci „amatérských“ účinkujících. V budoucnu Vám budeme věnovat zvláštní pozornost, protože tento pořad rande s muškami je pořad, kde scénář píšou ryby (a nejen ryby).

Zaznamenal: Balázs “Pupa” Erdélyi
Fotografoval: Koppány Erdélyi, Zoltán Andics (Zoom)
Přeložil: Róbert Doboš