Lov jesetera malého na Dunaji
Z času na čas se mně ptají, která je mou oblíbenou rybou. Na tuto otázku se mi nějak nedaří odpovědět, protože lovím rád snad všechny ryby. Důraz spíš kladu na to, abych se u každého druhu pokusil přelstít větší rafinovanější kusy. Je ale jisté, že jeseter malý je díky jeho podobě pocházející z doby dinosaurů a díky mým vzpomínkám z doby dětství jednou z mých nejoblíbenějších ryb.
Poslední mé úlovky jesetera malého jsou již letité, když Dunaj ohřívala voda potoka Benta, na jeho vtok jsem chodil často. Nejdřív jsem nespočet parem lovil pomocí matchového prutu splavávaním, a tento způsob lovu jsem měl velice rád až do té doby, než jsem jednou tento prut vyměnil za feedrový a začal jsem s ním lovit převalováním na dně. Na nástrahu pomalu vedenou za kamenným záhozem se zastaveními se hlásili mnohem větší parmy, a co mně těšilo, že také jeseteři malí. Brzy jsem přišel na to, že je musím hledat ve zpětných proudech, které vznikali v místě, kde se potkávali studená a teplá voda. Byly dny, kdy jsem vedle parem jich ulovil i víc než 10 kusů. Samozřejmě již tehdy všechny získaly zpět svobodu. A na ulovení mého prvního jesetera malého si pamatuju čistě dodnes. Na horní klikatící se úsek řeky Tiszi mne na lov jeseterů vzal s sebou v ruce s pruty a kýblem znalec řeky, dnes již nebožtík strejda Gyuri Domonkos, kdy jsme po kolenou lezli křovím i 100 metrové neschůdné úseky, ale vyplatilo se porazit džungli, protože jsme tam nebyli ani hodinu a již se mi na hnojáky na háčku podařilo ulovit svého prvního jesetera malého s hmotností kolem 1,5 kg. Vzpomínaje na tyto mé divoké zážitky se ve mně již v září zrodila myšlenka, že bych si rád někde zachytal jesetery malé. Vzal jsem v úvahu místa, kam by se vyplatilo zajít.
V posledních letech se na Maďarském úseku Dunaje úlovky těchto ryb stávali čím dál vzácnějšími, na Tisze je jejich lov mnohem jednodušší, ale jsou to spíš menší kousky hmotnosti kolem 1- 2 kilogramů. Při přemýšlení jsem si vzpomněl, že kamarád Balázs mi minulou zimu říkal, že se na úseku pod Gabčíkovem dají ulovit i větší kousky. Hned jsem mu zavolal a zeptal jsem se ho, jaká je v této souvislosti situace. Vyprávěl mi, že loni jich při lovu cejnů ulovil na tom samém místě i víc kusů, ale pouze v krátkém dvoutýdenním úseku a poté jak rychle se objevili, tak rychle se i ztratili. Toto období trvalo od půlky do konce října. Již jsem se nemohl dočkat, aby tu byla půlka října, a popravdě jsem to nevydržel, protože jsem 10-ého Balázse zavolal, že já tedy druhý den vyrážím a poté co jsem druhý den skončil v práci, vzal jsem si s sebou kameramana a vydali jsme se na úsek pod Gabčíkovem. Dorazili jsme ještě za světla, než jsme ale pomocí Balázse po telefonu nalezli místo, byla již pořádná tma. Rychle jsem sestrojil mé feedrové pruty Manta Evo-x XH, sílu kterých jsem potřeboval, protože montáž s olovem hmotnosti 210 gramů na háčku s pijavicemi jsem nahodil do vzdálenosti 70 metrů. Druhou montáž na háčku s rousnicemi jsem nahodil do vzdálenosti kolem 50 metrů.

Používal jsem 210 gramové olovo s ostny na mořský rybolov, aby nástrahu z nadějného místa neodnesl proud Dunaje.

Se setměním hladina Dunaje ožila. Vodní hladinu čeřili výskoky kaprů a cejnů. Rád poslouchám tyto zvuky, mohl bych říct, že je to hudba pro mé uši, ale je to ještě mnohem víc. Pro rybáře jsou to zvuky hřející u srdce a slibující naději na úspěch. Z naděje byla najednou skutečnost a ani ne po třičtvrtě hodině se zachvěla špička mého levého prutu opatřená zeleným chemickým světélkem. „Že by to byl jeseter?” Pronesl jsem potichu, mezitím, co jsem přikročil k prutům. Špička se chvěla čím dál intenzivněji, zvedl jsem prut a zasekl jsem. Ze záběru jsem věděl, že to nemůže být nic jiného, ale jednoduše jsem tomu nechtěl uvěřit, že během tak krátké doby a navíc na první nához se mi podaří zaseknout jesetera malého. Na konci prutu jsem cítil dobrou váhu a kličkou navijáku jsem točil tak rychle, jak mi to jen ryba dovolila. Z hloubky 10-11 metrů nebylo jednoduché ji zvednout a bál jsem se, že o něco uváznu, což se mi také potvrdilo. Najednou již nešlo rybu přitáhnout a jakkoliv jsem se pokoušel rybu dostat z vázky tím, že ji dám trochu vlasce, co kdyby z ní vyplula, ani tak se mi ji nepovedlo z vázky dostat, Při jednom ze silnějším zatažení po prasknutí se ryba najednou uvolnila a po několika otočeních kličkou navijáku již byla u břehu. Napoprvé se mi ji nepodařilo podebrat. Měl jsem s sebou příliš malý podběrák, nepočítal jsem s tím, že se mi podaří hned napoprvé zaseknout tak velkou rybu. Nakonec se mi ho nějak podařilo navést do podběráku. Položil jsem ho na podložku a nemohl jsem se nabažit pohledu na mého rekordního jesetera malého, protože takového se mi ještě nikdy nepodařilo ulovit. Ručička váhy se zastavila na 4,29 kg.

Byl jsem neuvěřitelně šťastný, že se mi to povedlo. Po focení jsem ho samozřejmě pustil zpět. Až při opětovném nastražování jsem zjistil, že se mi urvalo olovo. Schválně jsem ho měl navázáno na slabším vlasci, než je můj kmenový vlasec a návazec, aby když uváznu, abych přišel pouze o olovo. Díky tomuto záměrnému sestrojení montáže jsem mohl děkovat za to, že po pocitu prasknutí při uváznutí jsem mohl podebrat mého jesetera snů. O koncové montáži je dobré vědět ještě to, že jsem na návazec navázal nad sebou dva háčky asi 10 cm od sebe. Bylo to potřeba proto, abych obří rousnice mohl napíchnout za oba konce. Takto se jednak pohybovali přirozeněji a ať je ryba začala okusovat z jakéhokoliv konce, mohl jsem hned zaseknout a mohl jsem si být jistý zásekem. Na kaprové háčky velikosti 4 jsem pokaždé napíchnul 3 rousnice, aby ryby lépe zaregistrovali pohyb nástrahy. Na druhém prutu jsem taktéž vyměnil nástrahu a napíchnul jsem na háček 3 menší pijavice, protože je díky jejich pohyblivosti je s oblibou vezmou nejenom sumec, ale také parma, jeseter, kapr a větší cejni. Oba pruty jsem nahodil, ale až do 23. hodiny se nic nedělo. Poté jsem postřehl nesmělý záběr na prutu s nastraženými pijavicemi. Po záseku a zdolávání se mi podařilo ulovit zvláštně zbarveného světlého jesetera se žlutými kostními výstupky. Po jeho puštění jsem si již moc nezachytal, protože Slovenské předpisy v řínu povolují lov pouze do půlnoci. Při cestě domů jsem se rozhodl, že se zítra vrátím, protože je velkou pravdou to, že lovit je třeba tehdy, když tam ryby jsou. Druhého dne jsme dorazili o něco dřív a nahodil jsem ještě za světla. Tehdy jsem ještě netušil, jak úspěšnou noc mám před sebou. Za asi 5 hodin se mi do půlnoci podařilo ulovit tři jesetery a mezi nimi jednoho fantastického s váhou 5,29 kg, což opět znamenalo překonání mého dosavadního rekordu.

Největším uloveným jeseterem byl kus s váhou 5,29 kg.

Po splnění pracovních povinností jsem s dvoudenním výpadkem kde jinde než opět na břehu úseku pod Gabčíkovem. Před kamerami jsem se zmínil o tom, že jeseteři sem připlouvají jednoznačně z Maďarska, protože vzhledem k tomu, že nad námi je zdymadlo, z vrchu připlout nemůžou. Úsek ležící pod elektrárnou v Gabčíkově je dlouhý 7-8 km má velmi pomalý proud s mnoha hlubokými dírami a jámami. Přesně taková voda, kterou jeseteři vyhledávají jako své zimoviště. Místo, na kterém se mi je podařilo ulovit, leží na jejich trase, kudy táhnou. Proto je bylo možné lovit po krátkou dobu (2 týdny), protože při ochlazující se vodě právě v průběhu této doby se shromažďovali, respektive táhli na zimoviště. Úlovky toho večera podpořili a potvrdili obraz, který jsem si vytvořil, protože kolem 8 hodiny se mi podařilo ulovit prvního křížence jesetera malého a vyzy v mém životě a hned to byl kousek vážící 6,35kg!

Můj největší kříženec vážil 6,35kg.

Křížence jesetera malého a vyzy do Dunaje nasadili pouze na maďarské části, proto si myslím, že se potvrdilo mé tvrzení, že jsem lovil ryby, které sem připluly z Maďarska. Další části noci mé teze pouze dál potvrzovaly, této noci se mi ještě podařilo ulovit a dostat před objektiv fotoaparátů dalšího křížence kolem 5 kg.

Čtvrtou a zároveň poslední noc jsem ulovil 3 menší jesetery. Myslím si, že rozdílné ryby ulovené každou noc ukazují na jejich tah ve skupinách, první den jsem totiž ulovil 2 větší kousky, poté opět 3 velké, další den 2 kříženci a poslední den 3 menší jeseteři a ani náhodou se nemíchaly.

Každá ryba samozřejmě získala zpět svobodu.

Toto ukazuje na sdružování a společný tah ryb stejných rozměrů. Máme za sebou nádherné lova, a tyto 4 noci se fantasticky vydařili. Rok předtím jsem na tento úsek jezdil lovit mníky. Osmkrát jsem musel absolvovat dvě a půl hodiny dlouhou cestu tam a zpět, abych konečně ulovil vytouženého mníka. Když jsem si do hlavy vzal lov jeseterů, mí Slovenští kamarádi mi říkali, že tentokrát svou sekeru zatnu do ještě tvrdšího dřeva. Teď ale štěstí, dobré místo, dobré načasování, správná nástraha a výbava, vše bylo na mé straně. Na úsek pod Gabčíkovem se určitě vrátím, protože cítím, že pro mne ještě má několik překvapení. Vyskytují se v něm pěkní kapři, amuři, cejni, candáti a sumci a na tomto úseku bych rád ulovil svůj dunajský rekord každého z těchto druhů.

Autor: Krisztián Jankovich
Překlad: Róbert Doboš