Vztahuje se na něj doba hájení. Je obyvatelem větších řek, v mořích a brakických vodách se vyskytuje zřídka. V jednotlivých částech má několik různých pojmenování, které ho rozlišují od candáta obecného, kterému se velice podobá. Jeho stavy je možné Maďarsku nalézt v jezeru Balaton a ve větších řekách. Vyskytuje se ještě ve vodách Rakouska, Bosny a Hercegoviny, Bulharska, Chorvatska, Moldavska, Černé Hory, Ruska, Rumunska, Srbska, Slovenska a Ukrajiny. Candát východní se v roce 1986 lovil jen sporadicky a György Vuskits musel dlouho čekat, než mu jich pár kousků rybáři přinesli, dnes je již ale běžně dostupný. Tělo má protáhlé, z boků zploštělé. Hlava zakončena koncovými ústy. V tlamě se nachází řada drobných zoubků. Na rozdíl od candáta obecného nemá velké tzv. psí zuby. Na hřbetě se nachází dvě hřbetní ploutve, první vyztužena tvrdými paprsky, druhá měkkými. Břišní ploutve jsou umístěny hned za úrovní prsních. Tělo je zbarveno šedě s odstíny zelené. V mládí jsou na bocích zřetelné svislé tmavé pruhy. Také šupiny má menší. Délka těla ryby je 25 – 30 centimetrů, nejvýš 35 centimetrů. V boční čáře má 70 – 73 malých, hřebenových šupinek. Šupiny kryjí také temeno a bok hlavy a také skřele. Na skřelích má malé ostny. Candát východní má v oblibě teplé klidné vody s tvrdým dnem, které jsou v létě trochu zakalené. Živí se menšími rybami. Vytírá se na přelomu dubna a května, kdy voda dosáhne teploty 12 – 15 °C. Pohlavně dospělým se stává ve třech – čtyřech letech.
Foto: balatonihal.hu
Překlad: Róbert Doboš