Jarní jeseni
O lovu jesenů s umělou muškou jsem do teď natočil tři 24 minutové pořady, což je mezi pořady o rybách kuriozitou, kdo totiž může být tím bláznem, který se na ulovení této ryby vydává v ruce s muškařským prutem? Zprvu jsem se i já k tomuto způsobu ulovení této ryby stavěl zdrženlivě a vyhledal jsem kamaráda Levente Tölgyesiho, který je považován za průkopníka lovu jesenů s umělou muškou i ve světovém měřítku. Odkoukal jsem jeho způsob lovu, natočil jsem na kameru výrobu jeho Lee brouka a v další sezóně jsem se na lov již vydával sám, respektive v doprovodu mého staršího syna Koppánye.

Nechci v nikom vyvolávat iluze, je to těžká rybařina! Neexistuje navíc jednoznačný recept, a to co funguje na jedné řece, na druhé již fungovat nemusí, na blízkém kanálu se mi ryby vysmějí, nebo z důvodu nevhodného terénu to není možné použít. Každopádně, kdyby mi Levi nedal první impulz, a nedokáže mi, že je takto možné jeseny ulovit, s muškou bych to možná vzdal. Naštěstí nejsem typ, který utíká z boje a situace je dnes taková, že každý rok netrpělivě očekávám tah jesenů.

K jedné z mých fotografií na facebooku jsem napsal, že kdybych žil na Aljašce, až tak netrpělivě bych neočekával ani tah lososů. Když nastane čas, denně chodím k vodě a pozoruju ji. Ze začátku nějakého jesena spatřím pouze sporadicky sem tam, uplynou dva dny a vidím, že se zhlukují do skupin po stovkách na lepších stanovištích a pak začne šílenství. Ryby, které jsou ve tření je možné spatřit již z velké dálky, hladina vody doslova vře.

V této době je úspěšná také přívlač, i když je mnohem brutálnější než muškaření, což době tření mi úsměv na tváři nevyvolá. Samozřejmě je to každého věc! Ve mně často i lov C&R vyvolává výčitky svědomí. A navrch ještě tato ryba táhne a zaplní lépe dosažitelné vody pouze v době tření. Taženou mokrou mušku sleduje dlouho s otevřenou tlamkou. Dle mého pozorování pouze jako projev ochrany teritoria. Málokdy po ní skočí, je těžké ho zaseknout. Když vidím, nebo cítím, že ji „tlačí“ nezasekávám obvyklým způsobem, ale pouze na plocho, jemným pohybem zápěstí, abych nástrahu nevyrval z jinak malé tlamky ryby.
Dokuď jsem na toto nepřišel, přišel jsem o velké množství ryb. Mokrou mušku rybám předkládám dvěma způsoby: táhnu ji rychle a rovnoměrně, nebo při větru volně nechávám plavat a „zametám“ s ní mezi dvěma břehy.

Jasan, že jesen není losos a přijímá potravu a je pravda, že střídmě, ale žere. Nejvíc je zajímají brouci a jehnědy unášené proudem vody těsně pod hladinou. Když zahlídnu, jak za sebou zanechal vír, nechávám na hladině unášet napodobeninu pořádně velkého brouka. Mnohokrát pod ní pouze připluje a dlouho ji pozoruje. V takovém případě je lepší, když suchou mušku přitahuji rovnoměrně ale docela pomalu (mnohem pomaleji než mokrou mušku).

Vytřené skupinky, které se vrátí po tření do větších vod, se rozprchnou a zaujmou svá obvyklá stanoviště. V ostatních částech roku je dokážu ulovit spíš u dna, kde jim předkládám povětšinou proudem unášené kostní červi, nebo střídku chleba. Přitom ale neodkládám muškařský prut a pokouším se objevit mělká místa velkého Dunaje, ve kterých se jeseni zdržují.
Text: Balázs Pupa Erdélyi
Foto: Jakuza, G. Koltai
Překlad: Róbert Doboš