Na Dunaji při vysoké hladině

Bylo nezvyklé spřátelit se s tím, že při lovu přívlačí, na rozdíl od lovu s umělou muškou, je někdy velká mírně zvednutá voda ta, která je vysloveně vhodná na lov, pravda na určitých místech a času. Ve spojitosti se stavem hladiny vody má každý jiný názor, nenapíšu zřejmě velkou pravdu, pouze mé dosavadní zkušenosti.

Slyšel jsem od mnoha rybářů, že při lovu candátů přívlačí na Dunaji není vysoká voda právě ideální. Toto by nebylo jednoduché vyvrátit, ale ani potvrdit, protože se již nespočetně krát stalo, že jsme při lovu sumců pozdě na jaře nebo při letním (u nás poměrně vysokém) stavu vody 300 – 350 v Budapešti cítili pouze velmi jemné záběry candátů. Naproti tomu na podzim nebo v zimě, kdy je již voda studená, a ryby již nalezly svá zimoviště, větší zvednutí hladiny s sebou nepřináší mnoho „dobrého“. Dle mých zkušeností je úplně jiná situace, když nastane zimní „osvěžení“. V některém z mých článků jsem se zmínil, že se voda Dunaje při malém zvednutí vody nestává „kakaem“. Nejčastěji je voda pěkně zelenkavá, při břehu je ještě průhledná, když se zvedla o pouhý jeden, jeden a půl metru. Mně se zdá, že to v zimě trochu rozpohybuje ryby, což obvykle není zlé.

Kolem března-dubna se ze svahů Alp splaví velká voda a přichází doplnění stavu. Většinou sleduji stav vody v Budapešti, ale vyplatí se mi podívat také v okolí Nagybajcse, kde se dobře vykreslují jednotlivé kroky zvedání vody. Není jedno, zda je hodně vody rychle nebo pomalu. Za velkou vodu, která přichází v březnu, nejsem moc rád, vzhledem k tomu, že přichází jarní sezona lovu jesenů, ale jak je čím dál tepleji a kolem poledne již slunce pořádně pálí, pomalu přichází čas na sumčí přívlač.

Sumčí přívlač je nevděčná práce, ale přijde čas, když by již člověk rád ulovil a zdolal pěknou velkou rybu a sumec věru dorůstá velkých rozměrů. Mého „velkého“ sumce se mi ještě na Dunaji nepodařilo ulovit, samozřejmě jsem s tím, že to nebude ráz – naráz počítal. Pouze jednou se mi podařilo při (cíleném) lovu sumců přívlačí ho také ulovit pod rouškou tmy a byla to ryba několika tisíců nahození. K mé obhajobě má sloužit fakt, že jsem se pro lov sumců přívlačí poprvé odhodlal až v loňském létě a u vody ještě strávím jistě mnoho bezvýsledných nocí v naději, že ulovím sumíka. Pamatuji si, že jednou vcucnul mého woblera a zaútočil na něj, když jsem ho vedl o něco pomaleji, než to u mě bylo běžné a proto se vyplatilo mé „trápení“. Již i menší desetikiláč člověka tak probere, jako blesk z čistého nebe, v té době jsem již naštěstí lovil se silnou výbavou.

Slyšel jsem od zkušených lovců sumců přívlačí, že období povodní na konci jara a na začátku léta, je nejlepší z hlediska lovu sumců přívlačí. Zvednutá voda a silný proud vytlačí ryby, kterými se sumci krmí do blízkosti břehu, kde se sumík se svým svalnatým tělem pohybuje bez větších obtíží a lehce odloví svou kořist. Ale v květnu jsem při vysoké hladině na břehu mého milovaného Dunaje strávil mnoho nocí, a kousali přitom také candáti a boleni. Je těžké pochopit to, není dvou stejných let a dvou stejných dní u vody. Tam, kde lovím, je dno na mnohých místech ploché a je na něm málo prohlubní. Je pokladem každá prohlubeň, u které se můžou zdržovat ryby, ale při vysokém stavu vody se zvětší životní prostor ryb a při nízkém stavu vody se stávají opodstatněnými námi vybudované kamenné záhozy, takže takto se mi podařilo spřátelit s povodněmi na Dunaji.